Myšlenka hlavního zahradníka pro Berdík

04.03.2018
Myšlenka hlavního zahradníka pro Berdík

Položme si dnes jednu zásadní otázku. Tedy vlastně dvě. Co může potravinová soběstačnost pro člověka prakticky znamenat? Nebo taky, proč vůbec lidem stojí za to, navracet se k pěstování své domácí zeleniny a ovoce? Nad odpovědí naštěstí nemusím dlouze přemýšlet. Odpověď se totiž ukrývá ve mně samotném.

Už několik let se snažím alespoň o částečnou potravinovou soběstačnost. Důvodů je hned několik, ale mezi ty hlavní patří péče o své zdraví, vysoké nároky na chuť a kvalitu jídel, které připravuji pro celou svou rodinu a v neposlední řadě je to i ekonomická výhodnost tohoto způsobu hospodaření. K tomu všemu mi slouží kus zahrady se skleníkem a dnes už i pěstební systém Berdík, kterého jsem si prostě zamiloval. Ano, to vše obnáší taky nějakou práci a čas, ale jednoznačně mi to stojí za to. Jinak bych to samozřejmě ani nedělal. Když pak zavítám do obchodu s potravinami, s velikou radostí téměř míjím oddělení se zeleninou. Šetřím tak nemalou část našeho rodinného rozpočtu a navíc na něčem, co není tak kvalitní a chutné, jak bych si představoval. Nemůžu si ale nevšimnout, že spousta zákazníků nemá jinou šanci, než nakoupit veškerou zeleninu v obchodě, a to i v létě. Mohl bych si pomyslet, že je to většině z nich jedno, že to zkrátka neřeší a jediné, čeho si všimnou, je, že papriky letos opět podražily. To je však pouhé zdání. Troufnu si říci, že drtivá většina zákazníků by jednoznačně volila kvalitní a chutnou domácí zeleninu. Lidem už zkrátka zelenina z dovozu leze krkem. Slyším to všude kolem. U přátel, rodiny, na sociálních sítích. Nebo snad znáte někoho, kdo by si nad kvalitou dovážené zeleniny a ovoce nikdy nepostěžoval? A naopak, kdo by si neliboval nad chutí domácích rajčátek? Jasně, jsou mezi námi tací, kteří to vůbec neřeší, ale já jich znám jen pramálo. Nechci tady dlouze uvažovat o všech příčinách, které vedly k tomu, že jsme vykáceli ovocné sady a místo zeleninových záhonů vyseli pěkný trávníček. Vždyť po otevření hranic se nám začalo dostávat tolik zeleniny a ovoce ze zahraničí. Ještě před 10 lety jsem často slýchával větu „Proč se hrabat v zemi a dřít se, když si to můžu za pár korun koupit v marketu?“ A ejhle, uběhlo pár let a situace se obrací. Lidem chybí pohyb, spojení s matkou zemí a kvalitní potraviny za přijatelnou cenu. Postupně zpátky rozorávají anglické trávníky a zkouší vypěstovat alespoň „něco málo na léto“. Je ale jasné, že ne každý k tomu má prostor.

Jsem moc rád, že existuje řešení, jak se alespoň částečně navrátit k potravinové soběstačnosti, i když nemáte velikou zahradu a nejste zrovna dříč, který by rád trávil čas rytím a pletím záhonů. A to řešení se nazývá Berdík. Zní to možná trochu jako reklamní slogan, ale fakta jsou jednoznačná. Jako zahradník můžu ze své zkušenosti říct, že jsem nikdy nenašel nic důmyslnějšího, jak si bez dřiny a potu vypěstovat na tak malém prostoru tolik chutné domácí zeleniny a bylinek a navíc s možností okamžitého zpracování svého bioodpadu. Mám radost, že tento pěstební systém umožní mnoha lidem, kteří žijí v domečku nebo v bytě s malou terasou, balkónem, zimní zahradou, nebo okrasnou předzahrádkou, vypěstovat si své vlastní, domácí dary přírody a udělat tak další krok k soběstačnosti a ke zdraví. A mám velikou radost, že se na tom všem mohu podílet i já. Je jen a jen na vás, zda si Berdíka pořídíte nebo ne, hlavně se ve všem rozhodujte svobodně.

Žijte s úsměvem,

Tomáš Brak

Facebook